Slava Mogutin: Ztracení chlapci. Srdečné pozdravy z Ruska

    

Výstava proběhne od 11. srpna do 30. září 2016.

Galerie Artwall ve spolupráci s Prague Pride představí fotografie Slavy Mogutina v rámci jeho první sólové výstavy v České republice. Výstava ukazuje unikátní pohled na letošní téma festivalu, kterým je LÁSKA.

Mezi lety 2000 až 2004, několik let po té, co byl nucen opustit Rusko, zachytil Slava Mogutin mladé muže jedné generace v zemi sužované nevídanou politickou a ekonomickou korupcí a společenským úpadkem. Tato mezinárodně proslavená série fotografií se stala námětem Mogutinovy první fotografické monografie a putovní výstavy, poprvé vystavené v New Yorku, která později cestovala do Krakova, Lucemburska, Madridu a Berlína.
Vzhledem k vlastní zkušenosti s pronásledováním ze strany ruských úřadů kvůli svým otevřeně homosexuálním názorům a práci, si je Mogutin dobře vědom každodenních těžkostí, kterým čelí ruští gayové a lesby. Rozhodně však nezobrazuje Rusko černobíle: „Je to takové klišé vykreslovat Rusko jako ponuré a smutné místo, také proto jsem chtěl ukázat jinou podobu země, která je pestrá, vzrušující, sexy a plná surové energie."

Podtitul výstavy „Srdečné pozdravy z Ruska" vypůjčený z klasického špionážního filmu s Jamesem Bondem evokuje pocit vzrušení a dobrodružství, ale zároveň připomíná, že mnozí gayové, lesby a queer lidi v Rusku svoje touhy raději skrývají.

„V České republice můžeme mít pocit, že jsme velmi liberální a to zejména v okamžicích jako je týden Prague Pride, ale určitě bychom neměli být příliš samolibí, co se naší tolerance týče," říká kurátorka výstavy Zuzana Štefková. Zatímco v českém kontextu neexistují zákony zakazující „podporu netradičních sexuálních vztahů" v přítomnosti dětí a mladistvých (což v praxi znamená zákaz veřejné distribuce nezkreslených informací o homosexualitě, bisexualitě nebo transgenderismu), případy jako byla sebevražda čtrnáctiletého chlapce před dvěma lety nebo nedávné homofobní výroky českých zastupitelů ukazují, že si česká společnost jako celek ještě stále potřebuje uvědomit, že být gay je v pořádku.

Slava Mogutin je multimediální umělec žijící v New Yorku po té, co byl vyhnán z Ruska kvůli své otevřené podpoře práv homosexuálů. Jeho práce oslavuje rozmanitost a nekonformní myšlení. Mogutin se věnuje tématům odcizení a identity; transgrese i proměny maskulinity a genderů; zachycuje subkultury městské mládeže a sexualitu dospívajících; střet společenských norem a individuálních přání; napětí mezi náklonností a odtažitostí, nenávistí a láskou. Mogutin je otevřeným kritikem prezidenta Putina a ruské politiky zaměřené proti gayům, lesbám a transgenderům. slavamogutin.com

Kontakty:
Kurátorka: Zuzana Štefková, zuzana@artwallgallery.cz
Kontakt pro média: Pavla Kroupová, info@artwallgallery.cz

Projekt je realizován s laskavou záštitou radního pro kulturu Jana Wolfa.
Projekt probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.
Mediálními partnery projektu jsou Aktuálně.cz, Radio 1, Artmap, Goout a Kulturissimo.cz.

 


O výstavě:

Fotografie Slavy Mogutina na výstavě nazvané Ztracení chlapci: Srdečné pozdravy z Ruska zachycují novou generaci mladých Rusů: umělcovy přátele a bývalé milence, vojáky a kadety, zaklínače hadů a sportovce...  zamyšlené nebo ve střehu, v intimním prostředí ložnic nebo na ulici, některé z nich ještě na prahu dětství obklopené aurou zranitelnosti a nevinnosti, jiné sebevědomě pózující, vzdorovitě hledící přímo do objektivu kamery. Mogutinovi Ztracení chlapci jsou plní naděje a očekávání, ale i nejistoty a smutku, stejně jako současné Rusko, odkud musel Mogutin uprchnout coby homosexuální novinář a aktivista ve věku 21 let poté, co se pokusil uzavřít první registrované partnerství v ruské historii, a byl obviněn ze spáchání „zlomyslného výtržnictví“ a kvůli údajnému „výjimečnému cynismu a extrémní drzosti" – tedy ze stejných důvodů, kvůli kterým byly souzeny členky radikální feministické punkové skupiny Pussy Riot.

Fotografie vznikly během Mogutinových cest do Ruska mezi lety 2000 a 2004 několik let po té, co byl odsud vyhnán. Jeho ikonické snímky jsou čímsi mezi intimní dokumentací a sociální antropologií kriticky nahlížející zemi sužovanou nevídanou politickou a ekonomickou korupcí a společenským úpadkem. Někdy jsou věcné, jindy záměrně koketní nebo melancholické, ale vždy vyzařují nelíčený zájem o svůj předmět.

Vzhledem k vlastní zkušenosti s pronásledováním ze strany ruských úřadů kvůli svým otevřeně homosexuálním názorům a práci, si je Mogutin dobře vědom každodenních těžkostí, kterým čelí ruští gayové a lesby, ale rozhodně nezobrazuje Rusko černobíle: „Je to takové klišé vykreslovat Rusko jako ponuré a smutné místo, také proto jsem chtěl ukázat jinou podobu země, která je pestrá, vzrušující, sexy a plná surové energie."

Podtitul výstavy „Srdečné pozdravy z Ruska" odkazuje ke kultovnímu filmu s Jamesem Bondem natočenému podle předlohy Iana Fleminga a ještě podtrhuje pocit vzrušení a dobrodružství, ale zároveň připomíná, že mnozí gayové, lesby a queer lidé v Rusku svoje touhy raději skrývají. Jsou to pozdravy, jejichž srdečnost balancuje na ostří nože a může se ošklivě vymstít.

V České republice můžeme mít pocit, že jsme velmi liberální a to zejména v okamžicích jako je týden Prague Pride, ale určitě bychom neměli být příliš samolibí, co se naší tolerance týče. V českém kontextu sice neexistují zákony zakazující „podporu netradičních sexuálních vztahů" v přítomnosti dětí a mladistvých (což v praxi znamená zákaz veřejné distribuce nezkreslených informací o homosexualitě, bisexualitě nebo transgenderismu), ale tragické případy jako byla sebevražda čtrnáctiletého chlapce před dvěma lety nebo nedávné homofobní výroky českých zastupitelů ukazují, že si naše společnost jako celek stále ještě potřebuje uvědomit, že být gay je v pořádku.