Exhibitions

Projekt Za trest vytvořený pro galerii Artwall je především aktivistickým gestem mladého trans člověka a jeho matky, směřovaným k současné společnosti, v níž trans* lidé stále obtížně hledají své místo, a jsou až příliš často vystaveni ponižování, šikaně a diskriminaci.

Na panelech galerie Artwall jsou vystaveny snímky zdevastované krajiny s vysušenou půdou, kouřícími komíny a umírajícími stromy. Fotografie doplňuje text, který je všem občanům České republiky důvěrně známý: „zemský ráj to na pohled“.

Výstava Apoleny Rychlíkové a Vladimíra Turnera se zaměřuje na kritickou reflexi novodobých proměn Prahy.

Na fotografiích nizozemského umělce Jaapa Scheerena jsou zvířata ve svém životním prostředí ohroženém lidskou činností. Umělec svými fotografiemi zprostředkuje, co by si mohla zvířata o nás lidech myslet.

Třicet let po Sametové revoluci zůstává ochrana životního prostředí stále na okraji zájmu české politické reprezentace. Přitom to byl jeden z klíčových požadavků, který vedle demokracie a dodržování lidských práv poháněl touhu po změně v roce 1989.

Koláže, které Gergely László a Katarina Šević prezentují v galerii Artwall, ukazují groteskní pokřivené tělo jako metaforu vzestupu násilí a agresivity patrné v dnešní společnosti.

Na fotografiích se proplétají nahá těla v nezvyklých pózách. Při bližším pohledu rozeznáme chybějící údy, nebo naopak končetiny zdánlivě přebývající, postavy s rukama na místo nohou vytvářející zvláštní bytosti. Fotografie mezinárodně známého polského umělce Artura Żmijewského otevírají otázku po tom, jaké tělo je považované za dokonalé.

Výstava slovenské autorky Ivany Šátekové v galerii Artwall zobrazuje běžné situace, se kterými se ženy v naší společnosti musejí potýkat. Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří.

Výstava Jána Triašky Live Long and Prosper zobrazuje gesta rukou vyjadřující různé ideologické, ale i obecně lidské postoje a přístupy. Znázorňuje symboly, které jsou fenomény dnešní doby.

Adéla Součková otevírá prostřednictvím své výstavy odvěké téma vztahu lidské subjektivity, identity a tělesnosti.