Exhibitions

Koláže, které Gergely László a Katarina Šević prezentují v galerii Artwall, ukazují groteskní pokřivené tělo jako metaforu vzestupu násilí a agresivity patrné v dnešní společnosti.

Na fotografiích se proplétají nahá těla v nezvyklých pózách. Při bližším pohledu rozeznáme chybějící údy, nebo naopak končetiny zdánlivě přebývající, postavy s rukama na místo nohou vytvářející zvláštní bytosti. Fotografie mezinárodně známého polského umělce Artura Żmijewského otevírají otázku po tom, jaké tělo je považované za dokonalé.

Výstava slovenské autorky Ivany Šátekové v galerii Artwall zobrazuje běžné situace, se kterými se ženy v naší společnosti musejí potýkat. Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří.

Výstava Jána Triašky Live Long and Prosper zobrazuje gesta rukou vyjadřující různé ideologické, ale i obecně lidské postoje a přístupy. Znázorňuje symboly, které jsou fenomény dnešní doby.

Adéla Součková otevírá prostřednictvím své výstavy odvěké téma vztahu lidské subjektivity, identity a tělesnosti.

Výstava Obvykle je zklamaná si půjčuje název z radikálního feministického manifestu Dialektika sexu Shulamith Firestone. Ve fotografiích s nízkým rozlišením se zabývá mateřstvím, feminismem, politikou a světem práce po narození dětí.

Výstava je výsledkem spolupráce komiksové a streetartové umělkyně Toy_Box a mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic.

V této rozsáhlé fotografické sérii se umělkyně vymezuje vůči stereotypizaci romských žen ve snaze analyzovat klišé prostřednictvím obrazů vytvořených na základě žité romské zkušenosti. 

 

Kde jsou hranice normality? A není samotný koncept normality diskriminací lidí, kteří jsou tzv. neuroatypičtí?

Výstava významného slovenského umělce Rudolfa Sikory v galerii Artwall se zabývá tématem ohrožení naší planety lidskou činností. Vystavený cyklus Země se nesmí stát mrtvou planetou vznikl před více než čtyřiceti lety (v roce 1972) a jeho odkaz je stále víc než aktuální.