Exhibitions

Adéla Součková otevírá prostřednictvím své výstavy odvěké téma vztahu lidské subjektivity, identity a tělesnosti.

Výstava Obvykle je zklamaná si půjčuje název z radikálního feministického manifestu Dialektika sexu Shulamith Firestone. Ve fotografiích s nízkým rozlišením se zabývá mateřstvím, feminismem, politikou a světem práce po narození dětí.

Výstava je výsledkem spolupráce komiksové a streetartové umělkyně Toy_Box a mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic.

V této rozsáhlé fotografické sérii se umělkyně vymezuje vůči stereotypizaci romských žen ve snaze analyzovat klišé prostřednictvím obrazů vytvořených na základě žité romské zkušenosti. 

 

Kde jsou hranice normality? A není samotný koncept normality diskriminací lidí, kteří jsou tzv. neuroatypičtí?

Výstava významného slovenského umělce Rudolfa Sikory v galerii Artwall se zabývá tématem ohrožení naší planety lidskou činností. Vystavený cyklus Země se nesmí stát mrtvou planetou vznikl před více než čtyřiceti lety (v roce 1972) a jeho odkaz je stále víc než aktuální.

„A to tam nikdy nejsou mraky?“ diví se Neználek v knize Nikolaje Nosova Neználek ve Slunečním městě. „Proč by ne, jsou,“ odpovídá jeden z obyvatel sluneční utopie, „ale naši učenci vymyslili takový prášek, a jak se někde objeví nějaký mrak, posypou ho, a mrak hned zmizí.“

Vystavující: Markéta Garai, Blanka Jakubčíková, Jana Orlová, Helena Sequens a Adam Stanko, Ludmila Smejkalová

Kurátor: Filip Turek

spolupráce MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Jak se genderové vzorce chování odrážejí v řeči těla žen a mužů? Proč sedíme tak, jak (obvykle) sedíme? Vedou nás k tomu anatomické dispozice? Potřeba vysílat odlišné signály? Výchova?

Opěrnou zeď Letenských sadů zdobí obrazy známých pražských věží: Staroměstské, Žižkovské televizní věže, Prašné brány, Šítkovské vodárenské věže a věží Týnského chrámu.