Aktuální výstava Artura Żmijewského nazvaná Úplní, nacházející se ve venkovní galerii Artwall, byla měsíc po svém zahájení opakovaně poničena. Cyklus fotografií zobrazuje nahé lidí s amputovanými končetinami podpírané lidmi bez postižení a symbolicky vyjadřuje vzájemnou solidaritu. Výstava byla zorganizována u příležitosti 25. výročí Centra Paraple, které pomáhá lidem s poraněním míchy.

K poničení prvního panelu výstavy prostřednictvím zlatého spreje došlo krátce po jejím otevření. Po třech týdnech byly poškozeny další dvě fotografie – opět za použití spreje. Paralelně s tím došlo k dočasnému zablokování facebookové stránky galerie Artwall po té, co byla hromadně nahlášena jako pornografická. Několik znepokojených občanů a občanek se rovněž obrátilo na městskou část Prahy 7.

Většina výhrad a zásahu do výstavy zřejmě nesouvisí s tématem soužití a podpory lidem s postižením, ale se samotným explicitním zobrazením nahých mužských těl. Výstava Artura Żmijewského vyvolala také reakce občanů, kteří si v mailech adresovaných kurátorkám výstavy stěžovali na nevhodnost zobrazení nahoty ve veřejném prostoru.

„Cílem výstav v galerii Artwall je rozpoutat veřejnou diskusi o komplikovaných tématech a případně inspirovat diváky k hlubšímu zamyšlení a k přehodnocení svých stanovisek. Proto si vážíme každého podnětu ke smysluplné diskusi. Vandalismus uměleckých děl však za korektní nepovažujeme, neboť neobsahuje argumenty, na které by bylo možné reagovat," uvádějí kurátorky výstavy Lenka Kukurová a Zuzana Štefková.

Kurátorky dále dodávají: „Fotografie Artura Żmijewského zobrazují nahotu, neobsahují však žádný sexuální či násilný obsah. Nahota je v umění přítomna již mnoho století a to i v křesťanském umění. V tomto smyslu je možné výstavu chápat v umělecké tradici aktu. Nahá těla na fotografiích nejsou samoúčelná, ale upozorňují na lidskou zranitelnost. Na fotografiích nefigurují dokonalá těla, ale těla lidí, kteří nesplňují normu tělesné dokonalosti. Lidé s postižením tu svá těla neskrývají, nestydí se za ně a vystupují jako sebevědomí jednotlivci. Zobrazení nahých (především ženských) těl je přitom v pražských ulicích běžně přítomno v sochařském aktu, ale zejména v reklamě, což však většinou nevyvolává tak silné odmítavé reakce. Nabízí se otázka, proč tomu tak je. Odmítání výstavy některými diváky a divačkami je založeno na tom, jak si výstavu vysvětlují oni. Výstava hovoří o solidaritě a podpoře. Estetické nebo neestetické působení nahých těl s postižením není obsaženo v díle, ale vzniká v pohledu diváků."

K poničení výstav Galerie Artwall došlo v minulosti již několikrát, například při projektu Tomáše Rafy Výběrové řízení na česko-romskou vlajku (2013) nebo v reakci na výstavu skupiny Guma Guar Kolektivní identita (2008), která kritizovala korupci. Galerie Artwall se programově zaměřuje na politické a sociálně kritické umělecké projekty.