Zákaznické centrum v budově magistrátu, kino nebo banka: místa, která považujeme za samozřejmou součást městského života a která jsou bez problémů přístupná „zdravým“ občanům. Pro lidi s omezenou pohyblivostí však často představují překážku, někdy i nepřekonatelnou.

Zorka Lednárová se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje tématu bariér ve městě – těch viditelných i těch, které si většina lidí ani neuvědomuje. Sama se pohybuje na invalidním vozíku, a tak zná tuto problematiku z každodenní zkušenosti. Přestože současné architektonické a urbanistické principy deklarují snahu zohledňovat potřeby všech obyvatel, realita inkluze bývá mnohem složitější.

Ve výstavě Kde končí svoboda v galerii Artwall autorka upozorňuje na místa, kde se člověk na vozíku zastaví kvůli jednomu či dvěma schodům. V doprovodu místních studujících umisťuje do veřejného prostoru objekty v podobě obřích schodů – symbolických překážek, které zviditelňují problém, jenž je běžně přehlížen. Dokumentace těchto site-specific akcí konfrontuje majoritní společnost s existencí bariér, které jsou sice nenápadné, ale pro mnohé lidi zásadní. Cílem projektu není jen upozornit na to, že naše města stále neodpovídají potřebám všech svých obyvatel. Lednárová nás vyzývá k představě veřejného prostoru, v němž by inkluze nebyla výjimkou, ale samozřejmostí.

Výstava vznikla ve spolupráci s galerií Artivist Lab, kde do 14.6. paralelně probíhá stejnojmenná výstava s dalšími díly autorky a dokumentací projektu.

O umělkyni: Zorka Lednárová je slovenská umělkyně žijící v Německu. Studovala sochařství v Bratislavě, Kielu a čínském Chang-čou. Následně absolvovala postgraduální studium na Universität der Künste v Berlíně v oboru kurátorství, umění ve veřejném prostoru a kulturní politiku. Od roku 2007 osm let vedla výstavný prostor Okk/Raum 29 (Organ kritischer Kunst) v Berlíně. Její tvorba byla prezentována v různých evropských zemích i mimo Evropu a dlouhodobě se věnuje tématům hranic, svobody pohybu, tělesné zkušenosti a společenských bariér.

Kurátorky: Zuzana Štefková, Lenka Kukurová

ČERNÁ DÍRA: Performativní akční malba Zorky Lednárové

30. 8. 14:00 - 15:00 v Centru pro současné umění, Dukelských hrdinů 25a. Performance navazuje na výstavu "Kde končí svoboda".

Černá díra je performativní velkoformátovou malbou, která propojuje fyzikální metaforu kosmických jevů se současným stavem společnosti. Autorka vychází z principů černé díry jako objektu, který neúprosně pohlcuje vše, co překročí její horizont událostí. Tento bod, odkud není návratu, se stává ústředním symbolem díla: neviditelná hranice, za níž následuje ztráta, zánik, nemožnost návratu, kolaps zavedených pravidel. Singularita jako stav, v němž přestávají platit běžné rovnice, se v přeneseném smyslu mění v obraz společenských struktur, které se dostaly do kritického bodu.

Dílo reflektuje změnu ve společnosti – posun hodnot, radikalizaci, rostoucí lobbismus, polarizaci i ničivé zásahy do kulturního prostředí. Kultura jako citlivý senzor společenských pohybů zde vystupuje jako první indikátor blížícího se kolapsu. Černá díra se stává metaforou systému, který pohlcuje energii, čas, snahu o rovnost a svobodu, ale nevrací žádnou odezvu. Je to prostor, kde mizí hlasy, iniciativy i celé skupiny obyvatelstva, bez možnosti návratu do viditelného spektra společenského dění.

Autorka využívá elektrický invalidní vozík jako svůj tvůrčí nástroj. Proměňuje jej z prostředku mobility na performativní aparát, který zanechává stopu, gesto, pohyb v časoprostoru. Vozík se stává štětcem, který na plátně vytváří černou hmotu, pozadí černé díry. Tento akt není pouze technickým řešením, ale také symbolickým gestem: tělesná zkušenost zranitelnosti, omezení a závislosti se v malbě proměňuje v politické a existenciální sdělení. Malba vzniká v situaci, kdy je tělo zároveň nástrojem i svědkem vlastního vyloučení.

Performativní charakter malby tak vyjadřuje stav bezmocnosti, uvěznění a neviditelnosti. Zkušenost, kterou společnost často promítá na lidi s tělesným postižením, ale i na všechny skupiny, které se ocitly mimo centrum pozornosti. Černá barva zde není jen pigmentem, ale také hmotou pohlcení, ztrátou světla, ztrátou hlasu. Malba se stává varovným signálem: pokud společnost překročí svůj vlastní horizont událostí, návrat již nebude možný.

Černá díra je proto performancí, malbou i filozofickou úvahou o tom, co se děje, když se společnost dostane příliš blízko ke své vlastní singularitě. Je to dílo o pohlcení, o hranicích, o zániku, ale také o odhodlání zanechat stopu, i když se zdá, že vše mizí v temnotě.

Projekt probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Městské části Praha 7, Státního fondu kultury ČR a Českoněmeckého fondu budoucnosti.
Mediálními partnery projektu jsou Artmap a Radio 1.
Spolupořadatelem vernisáže je Nadace a Centrum pro současné umění.

Fotografie výstavy na Artwall: Martin Micka