Exhibitions

Výstava fotografií slovenské umělkyně Andrey Kalinové uprostřed léta přináší poněkud nečekaně téma lyžování. Na fotografiích jako ze zimní dovolené však místo sněhu dominuje bláto.

Bezvládné dětské tělo se vznáší v rudém prázdném prostoru jako by levitovalo. Pod ním se rozkládá stylizovaná krajina dětských kreseb. Kolo, loďka, dům, strom, postel. Výjevy z dětského světa rozmetaného válkou. Jiné dítě s dudlíkem v puse. V jeho hrudi zeje díra, kterou prosvítá pustý horizont.

Na první pohled připomínají kompozice Michala Kindernaye abstraktní malby, ale jejich původ je zcela konkrétní. Jedná se o zvukové otisky pražských ulic, náměstí a mostů.

Výstava slovenského umělce Marcela Mališe vychází ze série maleb, v nichž autor kriticky, ale zároveň s dávkou ironie, nahlíží na současnost. Díla zobrazují lidské hlavy zabalené do nedýchatelné atmosféry plastových tašek s potiskem různých firem.

#hereforyou je výstava o ženách chycených do pasti společenských stereotypů a vlastních představ o dokonalosti, které jsou výsledkem všudypřítomného tlaku na ženu, její vzhled, chování a role.

Na fotografiích Yaary Zach se objevují postavy v modrých umělohmotných kombinézách. Postávají osaměle mezi skalami, leží bezvládně na mořském břehu, působí ztraceně a opuštěně. Jejich plastová kůže s trubicemi a výčnělky je proměňuje v cosi podivného, lidského i nelidského zároveň.

Výstava Bez-Péčí je o dekriminalizaci rozkoše, ekologických dopadech globálního obchodu s květinami a vztahu mezi privilegovanou umělkyní a marginalizovaným umělcem. Název vychází z kombinace slov „péče“ a „bezpečí“ a odkazuje k chybějícímu pocitu bezpečí a nedostatečné péči, které zažívají osoby pracující v sexbyznysu.

Výstava íránské umělkyně Shadi Harouni vytvořená speciálně pro galerii Artwall je poctou boji za svobodu a proti útlaku. Mluví jazykem veřejných i soukromých protestů.

Panely galerie Artwall pokrývají velké barevné plochy. Při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o pomalované výlohy obchodů. Barevný nátěr zakrývá to, co bylo dříve vystaveno ve výlohách: oblečení se značkami spojovanými s krajní pravicí a její extremistickou ideologií.

Výstava Insectopia vychází z životní zkušenosti příslušníka menšiny. Těžištěm je umělcovo vlastní tělo, prostřednictvím kterého zaznamenává prožitek dehumanizace na základě své romské a queer identity.

Uprostřed horkého léta vměstnává svoje tělo do miniaturního stínu v betonové části předměstí. Prochází centrem i periferií a zaznamenává možnosti úkrytu před sluncem. Vstupuje do interakcí s kolemjdoucími i prostorem. Jeho hledání stínu nabývá různých podob a významů.

Vystavující: Yurii Ivantsyk, Dmytro Krasnyi, Kinder Album, Tasha Levytska, Sestry Feldman

Výstava Běloruský folklór Rufiny Bazlové zachycuje alarmující situaci v současném Bělorusku.

Na panelech pražské galerie Artwall, která se nachází u rušné silnice na vltavském nábřeží, jsou kresby města zahlceného auty. Výstava amerického kreslíře a komiksového umělce Andyho Singera upozorňuje na neudržitelnost současného způsobu mobility.

Výstava Zdeny Kolečkové s názvem Eroica zachycuje v šestici fotografií příběh setkání s těžce zkoušenou průmyslovou krajinou. Autorka v díle reaguje na oblast podhůří Krušných hor, odkud pochází.

Vizuální jazyk PXS jsou kulturní kódy z mnoha vědních oborů, kterými zachycuje ducha doby a které fungují jako odkazy. Podchody a pasáže ve městě jsou vyplněny prázdnotou. Vítr vane jejich útrobami a roznáší všude listí s kousky papíru, poznámkami, útržky hesel.

Kdyby vagíny měly sny, mohly by mít podobu, s níž přichází Marie Lukáčová v sérii nazvané Vagina Fantasy. V ní vagínám rostou křídla, chapadla, copy a ústa.

Anna Beata Háblová pro galerii Artwall napsala soubor krátkých básní pojednávajících o klimatické změně, devastaci a vysychání krajiny, odlesňování, ale i nedávné ekologické katastrofě na řece Bečvě. Autorka prostřednictvím poezie popisuje nepoetickou realitu ekologické destrukce.

Projekt Za trest vytvořený pro galerii Artwall je především aktivistickým gestem mladého trans člověka a jeho matky, směřovaným k současné společnosti, v níž trans* lidé stále obtížně hledají své místo, a jsou až příliš často vystaveni ponižování, šikaně a diskriminaci.

Na panelech galerie Artwall jsou vystaveny snímky zdevastované krajiny s vysušenou půdou, kouřícími komíny a umírajícími stromy. Fotografie doplňuje text, který je všem občanům České republiky důvěrně známý: „zemský ráj to na pohled“.

Výstava Apoleny Rychlíkové a Vladimíra Turnera se zaměřuje na kritickou reflexi novodobých proměn Prahy.

Na fotografiích nizozemského umělce Jaapa Scheerena jsou zvířata ve svém životním prostředí ohroženém lidskou činností. Umělec svými fotografiemi zprostředkuje, co by si mohla zvířata o nás lidech myslet.

Třicet let po Sametové revoluci zůstává ochrana životního prostředí stále na okraji zájmu české politické reprezentace. Přitom to byl jeden z klíčových požadavků, který vedle demokracie a dodržování lidských práv poháněl touhu po změně v roce 1989.

Koláže, které Gergely László a Katarina Šević prezentují v galerii Artwall, ukazují groteskní pokřivené tělo jako metaforu vzestupu násilí a agresivity patrné v dnešní společnosti.

Na fotografiích se proplétají nahá těla v nezvyklých pózách. Při bližším pohledu rozeznáme chybějící údy, nebo naopak končetiny zdánlivě přebývající, postavy s rukama na místo nohou vytvářející zvláštní bytosti.

Výstava slovenské autorky Ivany Šátekové v galerii Artwall zobrazuje běžné situace, se kterými se ženy v naší společnosti musejí potýkat. Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří.

Výstava Jána Triašky Live Long and Prosper zobrazuje gesta rukou vyjadřující různé ideologické, ale i obecně lidské postoje a přístupy. Znázorňuje symboly, které jsou fenomény dnešní doby.

Adéla Součková otevírá prostřednictvím své výstavy odvěké téma vztahu lidské subjektivity, identity a tělesnosti.

Výstava Obvykle je zklamaná si půjčuje název z radikálního feministického manifestu Dialektika sexu Shulamith Firestone. Ve fotografiích s nízkým rozlišením se zabývá mateřstvím, feminismem, politikou a světem práce po narození dětí.

Výstava je výsledkem spolupráce komiksové a streetartové umělkyně Toy_Box a mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic.

V této rozsáhlé fotografické sérii se umělkyně vymezuje vůči stereotypizaci romských žen ve snaze analyzovat klišé prostřednictvím obrazů vytvořených na základě žité romské zkušenosti. 

 

Kde jsou hranice normality? A není samotný koncept normality diskriminací lidí, kteří jsou tzv. neuroatypičtí?

Výstava významného slovenského umělce Rudolfa Sikory v galerii Artwall se zabývá tématem ohrožení naší planety lidskou činností. Vystavený cyklus Země se nesmí stát mrtvou planetou vznikl před více než čtyřiceti lety (v roce 1972) a jeho odkaz je stále víc než aktuální.

„A to tam nikdy nejsou mraky?“ diví se Neználek v knize Nikolaje Nosova Neználek ve Slunečním městě.

Vystavující: Markéta Garai, Blanka Jakubčíková, Jana Orlová, Helena Sequens a Adam Stanko, Ludmila Smejkalová

Kurátor: Filip Turek

spolupráce MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Jak se genderové vzorce chování odrážejí v řeči těla žen a mužů? Proč sedíme tak, jak (obvykle) sedíme? Vedou nás k tomu anatomické dispozice? Potřeba vysílat odlišné signály? Výchova?

Opěrnou zeď Letenských sadů zdobí obrazy známých pražských věží: Staroměstské, Žižkovské televizní věže, Prašné brány, Šítkovské vodárenské věže a věží Týnského chrámu. Dominanty města, které bývá označováno také jako „Praha stověžatá“, snadno rozpoznají jak Pražané, tak i návštěvníci Prahy.

„Je to tichá, neviditelná válka. Nic nevybuchuje. Nepochodují tu armády. Neslídí tu žádné kamery. Ať se stane cokoliv, nikdo nebude držet minutu ticha. Bitevním polem je obyčejný dům. Postel je ustlaná a růžová. Lžička, hračka a kus mýdla. Je to jen táta. Je to jen dcera. Uběhl další rok.“

Výstava slovenské dvojice vznikla přímo pro prostor opěrné zdi Letenských sadů a reaguje na téma normalizace v historii, současnosti i v dystopické vizi budoucnosti. Ukazuje fiktivní svět, v němž dominuje uniformita a rituální, iracionální chování.

Galerie Artwall ve spolupráci s iniciativou Zachraň jídlo představuje výstavu nazvanou Vynikající. Výstava německého umělce Uliho Westphala ukazuje velkoformátové fotografie ovoce a zeleniny vyřazených z prodeje v obchodech kvůli tomu, že nesplňují estetické normy.

Galerie Artwall ve spolupráci s Prague Pride představí fotografie Slavy Mogutina v rámci jeho první sólové výstavy v České republice. Výstava ukazuje unikátní pohled na letošní téma festivalu, kterým je LÁSKA.

Ženy bez domova jsou neviditelnými superhrdinkami dnešní doby. Často jsou nahlíženy pouze skrze to, co jim chybí – bydlení. Jsou to ale ženy, které mají svůj životní příběh, často až neuvěřitelné zkušenosti, sny, touhy a dovednosti.

Čím je pro nás solidarita v době ohrožení? Ilona Németh odpovídá parafrází známého výroku německého duchovního Martina Niemöllera.

Název výstavy Dana Perjovschiho – Prozatím – velmi dobře vystihuje způsob jeho tvorby. Perjovschi je neúnavný komentátor aktuálních událostí. Jeho černobílé kresby zachycují všední realitu, ale i důležitá politická témata.

Když je dnes řeč o mrtvých tělech na plážích, většina lidí si představí uprchlíky bez dokladů, jejichž lodě se potopily během nebezpečné plavby do Evropy.

Fotografie lidí za ostnatými dráty, ruiny domů, přeplněné lodě na moři. To jsou obrazy, které v souvislosti s uprchlickou krizí zaplavují média. S těmito obrazy pracuje i německá umělkyně Mandy Gehrt v projektu Tisíc a dvě noci připraveném pro galerii Artwall.

Výstava slovenské aktivisticko-umělecké skupiny Kundy Crew má formu monumentálních reprodukcí výšivek umístěných ve veřejném prostoru. Členky skupiny se pomocí této tradiční techniky vyjadřují k aktuálním společenským otázkám: k roli žen ve společnosti, k homofobii, nacionalismu a nebo k právu žen na vzpouru.

Proč v Praze tolik domů zbytečně chátrá, když přitom tisíce lidí nemají kde bydlet nebo se tísní v ubytovnách? Za jakých okolností by měl mít stát možnost nemovitost vyvlastnit? Co v praxi znamená formulace „vlastnictví zavazuje“, uvedená v Listině základních práv a svobod?

Čtvrt století po Sametové revoluci je stále zřejmější, že si česká společnost neví rady s jejím odkazem. Do  diskuze o výkladu tohoto období vstupuje galerie Artwall s projektem slovenského umělce Martina Piačeka nazvaným: Václav Havel / Vymývání.

Projekt Letenští se zabývá tématem bezdomovectví a místem, které lidem bez domova náleží ve veřejném prostoru města. Série sedmi fotografií vystavená na zdi Artwall představuje portréty bezdomovců, kteří dlouhou dobu obývali prostor ve stráni nad opěrnou zdí Letenských sadů.

Umelecká skupina Kassaboys vytvorila dielo Verchovina ako reakciu na nedávne politické udalosti na Ukrajine.

Projekt londýnského umělce představuje fotografie vadných a nefunkčních předmětů každodenní spotřeby: dýmka bez dutiny na tabák, struhadlo bez ostnů, dámská bota s extra podpatkem trčícím proti noze nebo sluneční brýle, které si nelze nasadit na nos.

Výstava problematizuje předpoklad, že by homosexuální páry v České republice neměly vychovávat děti.

Projekt „Výběrové řízení na česko-romskou vlajku“ kriticky reaguje na situaci, kdy Romové nejsou majoritní společností považováni za Čechy a ocitají se v nucené izolaci.

Darina Alster ve svém projektu pracuje s výjevy náboženských archetypálních postav a divákům nabízí svou vlastní osobitou apropriaci raně křesťanské gnóze, kterou umisťuje do uspěchaného prostředí velkoměsta 21. století.

Spojenie slov umenie a zabíjať v názve výstavy naznačuje protiklad, na ktorom je umelecký projekt Lukáša Houdka založený. Spája v ňom dokumentárny charakter a umeleckú rovinu, pomocou inscenovanej fotografie rekonštruuje reálne udalosti s použitím bábik.

Projekt Milana Kozelky a Alexandra Puškina Vox populi reaguje na téma, které nabývá spolu s blížící se přímou volbou prezidenta na aktuálnosti. Poprvé v českých dějinách si bude „lid“ vybírat hlavu státu. Výstava zároveň reflektuje povahu místa, kde se galerie Artwall nachází.

Projekt Bohatství národů je výběrem tematicky zaměřených fotomontáží novinářských fotografií s výjevy typickými pro zbídačený třetí svět na pozadí burzovních seznamů kurzů akcií z Finantial Times.

Výstava Terezy Janečkové a Pavlíny Míčové vychází z historické povahy prostor, které dnes tvoří galerii Artwall. Kamenné rámy, v nichž galerie funguje, vznikly v padesátých letech v souvislosti s úpravou Letenského parku během výstavby Stalinova pomníku.

Na sedmi panelech projektu se objevuje tvář autora, kterého něčí ruka „krmí“ různými barvami. Na první pohled se zdá, že se Vondrák vrací k výrazovým prostředkům symbolického zraňování příznačným pro body art 60. a 70.

Projekt Voina Wanted ruského kolektivu Voina je gestem vyjádření solidarity se dvěma členy skupiny, stíhanými pro napadení a urážku veřejného činitele. K těmto deliktům mělo údajně dojít v rámci demonstrace proti omezování shromažďovacích práv v Rusku letos v březnu.