Galerie Artwall ve spolupráci s iniciativou Zachraň jídlo představuje výstavu nazvanou Vynikající. Výstava německého umělce Uliho Westphala ukazuje velkoformátové fotografie ovoce a zeleniny vyřazených z prodeje v obchodech kvůli tomu, že nesplňují estetické normy. Jedná se o velmi nebezpečný trend vedoucí k obrovskému plýtvání jídlem.

Podle umělce „využíváme jen nepatrné spektrum odrůd a jíme pouhý zlomek sklizně – její velkou část vyhodíme, často z čistě estetických důvodů, které si diktuje trh. Tím mrháme nejen energií, ale i pracovní silou a prostředky vynaloženými na vypěstování těchto plodin. A protože je trh s potravinami globální, důsledky takového počínání dosahují daleko za hranice našeho bezprostředního okolí. V současnosti vyhazujeme třetinu jídla, které vyprodukujeme. Během tohoto procesu znečišťujeme řeky, způsobujeme erozi půdy, čerpáme zdroje a snižujeme biodiverzitu.

Výstava si klade za cíl poukázat na tyto problémy a apelovat na spotřebitele, kteří mohou ovlivnit prodejce hrající klíčovou roli ve vytváření estetických norem. Konzumace neobvykle vypadajícího ovoce a zeleniny může mít mnoho pozitivních dopadů globálně i lokálně.

Dobře to shrnuje motto výstavy: „JEZTE NA ŠIŠATO!”

O umělci:

Uli Westphal je vizuální umělec z Berlína. Jeho díla se zabývají tím, jak lidé vnímají, zobrazují a přeměňují přírodní svět. Obzvláště se zajímá o to, jak falešné dojmy a ideologie utvářejí naši představu o přírodě. V posledních letech se zaměřoval na zobrazování a proměňování přírody ze strany potravinového průmyslu.

Zachraň jídlo:

Zachraň jídlo je skupina aktivistů, kteří rozpoutali debatu o vyhazování jídla v České republice. Iniciativa si klade za cíl informovat, vzdělávat a nabízet řešení všem, kteří se podílejí na výrobě distribuci a spotřebě potravin. https://zachranjidlo.cz/

Kurátorky výstavy: Zuzana Štefková, Lenka Kukurová

Kurátorský text:

Kultúra proti monokultúre

Zelenina umelca Uliho Westphala je majestátna, reprezentatívna a sebavedomá. Bohužiaľ je takto vnímaná iba v umeleckom kontexte. V konzumnej realite je tá istá zelenina odpadom. Uli Westphal fotí individuálne i skupinové portréty zeleniny, ktorá nespĺňa komerčné požiadavky a do obchodov sa preto nedostane. V obchodnej sieti vládne už niekoľko desaťročí „normalizácia“. Potraviny musia spĺňať definované normy na farbu, tvar alebo veľkosť. Normy sa stali tak všadeprítomné a akceptované, že si už ani neuvedomujeme ich absolútnu nelogickosť. Kritériom potravín sa stal ich vzhľad. Vizuálna stránka vecí je doménou umenia. V diele Uliho Westphala sa práve umenie púšťa do boja za zmenu estetického prístupu k zelenine.

Výstavu v galérii Artwall tvoria veľkorozmerné panely s fotografiami kusov zeleniny. Westphalova zelenina sa oslobodila z kánonu dejín umenia - zo zátiší sa stali portréty. Kusy zeleniny sú zobrazené ako individuality. Individuálne črty spočívajú v krivkách, jazvách, splošteniach, výbežkoch, či v zrastoch. Každý kus zeleniny je originálom, deformácie sú formáciami výnimočnosti. Zdôraznená je tvorivosť prírody.

Ak hľadáme paralelu k Westphalovej zelenine v portrétnej tradícii, na um nám môžu zísť bizarné portréty od Guiseppe Arcimbolda, ktoré vznikali na pražskom panovníckom dvore v 16. storočí. V dielach s názvom „Leto“ umelec vyskladal tvár človeka z rozličných druhov ovocia a zeleniny. Námet mohol symbolizovať previazanie človeka a prírody, podľa iných interpretácií zas nadvládu človeka nad prírodou. Arcimboldo vytváral tieto obrazy na oslavu panovníckeho rodu. Vo Westphalovom diele je zelenina naopak „sama sebe pánom“, pôsobí hrdo a vznešene.

Naša spoločnosť je založená na historických predstavách o dichotómii prírody a kultúry, ktoré viedli dokonca k presvedčeniu o ich konkurenčných vzťahoch. Človek bol subjektom, ktorý poznáva a pretvára, kým príroda bola len objektom. Bola zbavená heterogenity a chápanie jej rozmanitosti bolo redukované. Zjednodušujúci, mechanistický pohľad na prírodu dominuje západnému mysleniu dodnes. Po mnohých pokusoch o jej podmanenie človekom nastal v 21. storočí čas na uvedomenie si jednoduchej pravdy, že pokusy o ovládnutie prírody sú pre človeka kontraproduktívne. V tomto zápase je ľudstvo odsúdené k neúspechu. Je najvyšší čas, aby sme pochopili bytostnú spojitosť a nerozlíšiteľnosť toho, čo bolo tradične chápané oddelene a na to, aby sa filozofia premeny sveta zmenila na filozofiu zachovania sveta, ako ho poznáme.

Sebavedomé zeleniny nám túto jednoduchú skutočnosť pripomínajú. Portréty „deviantnej zeleniny“ majú istú rebelskú charakteristiku. Sú oslavou diverzity a demonštráciou rôznorodosti. Sú tiež vzburou dlho prehliadaných. Krivá zelenina nám zvestuje, že najhorším typom kultúry je monokultúra.

Lenka Kukurová

foto výstavy na Artwall: Martin Micka, Uli Westphal