Pavlína Fichta Čierna (spolupráce Claude Johann Čierny): ZA TREST

Artworks
Exhibition date
-

Pavlína Fichta Čierna (spolupráce Claude Johann Čierny) - ZA TREST

Projekt Za trest vytvořený pro galerii Artwall je především aktivistickým gestem mladého trans člověka a jeho matky, směřovaným k současné společnosti, v níž trans* lidé stále obtížně hledají své místo, a jsou až příliš často vystaveni ponižování, šikaně a diskriminaci. Zároveň je osobní výpovědí Johanna a jeho matky Pavlíny, kteří v této jedinečné fotografické sérii, založené na spojení autentického těla a provokativního textu, pojmenovali, jaký tlak může pociťovat trans dítě ze strany rodičů a celé společnosti, a vytvořili tak silný příběhy o diskriminaci a jejím překonání.

Na fotografiích vidíme tělo mladého muže, který se odvrací od diváka a ukrývá tvář, jako by se kryl před pomyslnými ranami. Na jeho těle při bližším pohledu spatříme jizvy po operativním odstranění prsou. Tyto jizvy už dnes nebolí, na rozdíl od zraňujících příkazů, kterými jej symbolicky zahrnuje společnost: „Buď Anna, i když jsi Milan!“ „Buď hetero!“ „Nechej o sobě rozhodovat druhé!“ „Dej se vykastrovat!“ „Lži všem kolem sebe!“

Představa, že rodič nařizuje dítěti, aby všem kolem sebe lhalo, je absurdní, ale přesně do takto pokřivené role jej staví většinová společnost, která existenci trans* lidí ignoruje nebo ji považuje za zvrácenost či nověji za ideologii. Autorka vidí největší problém, s nímž se trans* lidé potýkají, v homofobii a transfobii, které mohou mít různé podoby: „Zlobím se na nedostatky v legislativě, na lidi, kteří s lehkostí rozhodují o osudech jiných, aniž se vůbec zamysleli, jaký má jejich rozhodnutí dopad, přičemž dané problematice často vůbec nerozumí, a také na odmítavý postoj většiny vůči lidem, kteří nechtějí nic jiného jen začít žít svůj život.“

„Obracím se na rodiče, a jako máma chci oslovit zejména matky,“ konstatuje Čierna. „Toto je můj způsob boje i obrany.“ Je to zároveň poprvé, kdy se její syn stává nejen modelem, ale i spoluautorem. „Jsem vděčný za vznik tohoto projektu, za možnost dostat téma k širokému publiku a za to, že jsem se mohl stát doslova tváří / tělem boje proti diskriminaci,“ dodává.

Trans* lidé patří celosvětově k vůbec nejhůře diskriminovaným menšinám a také v České republice se s diskriminací setkávají častěji než gayové a lesby. V mnohých zemích jsou trans* osoby dodnes kriminalizovány, medicína na ně pohlíží jako na pacienty s vrozenou vadou, a až v posledních letech vidíme snahu zbavit trans* identitu nálepky patologie. Naopak konzervativní společenské síly a pravicoví extremisté se snaží transgender a nebinární lidi vymazat z veřejného prostoru, což aktuálně pozorujeme například v Polsku a Maďarsku.

Ani situace trans* osob v Čechách a na Slovensku není zdaleka ideální, což se projevuje nejen v legislativě, při získávání dokumentů nebo dokazování právní kontinuity, či v případě upírání rodičovských práv, ale především v každodenním životě. Kurátorky projektu, Zuzana Štefková a Lenka Kukurová, se shodují na tom, že: „Dobře nastavené zákony, jsou samozřejmě důležité, ale samy o sobě nejsou řešením. Dokud budeme žít ve společnosti s předsudky vůči jakékoli odlišnosti, budou transgender lidé odsouzeni k symbolickému vyhnanství.“

Kurátorky: Lenka Kukurová, Zuzana Štefková

Výstava je pořádána ve spolupráci s festivalem Fotograf.

rozhovor s autorkou o problematice transgender a rodičovství: https://www.youtube.com/watch?v=Z8SrJ9vvkSM&ab_channel=4_4dnyvpohybu

foto výstavy na Artwall: Martin Micka

Fotografie výstavy