Kdyby vagíny měly sny, mohly by mít podobu, s níž přichází Marie Lukáčová v sérii nazvané Vagina Fantasy. V ní vagínám rostou křídla, chapadla, copy a ústa. Obrazy vagín v podobě květin, lastur či ptáků připomínají surrealistickou tvorbu Toyen a s poetičností i vtipem nabourávají pojetí ženských rodidel jako nečisté tělesné partie spojované s pocitem nejistoty a studu, o níž se pro jistotu raději nemluví. Autorka se vymezuje proti stigmatizaci ženských pohlavních orgánů typickém pro moderní západní společnost, která zobrazení vagíny vykázala do oblasti pornografie. Zobrazení vagín mají i politický rozměr. Jsou symbolem feministického odporu namířeného proti silám ve společnosti upírajícím ženám (tedy včetně trans žen) kontrolu nad jejich těly.

„Vaginální monstra“, jak o nich hovoří Lukáčová, jsou bytosti zrozené z pocitu svobody a nespoutané představivosti. Jejich monstrozita má pro autorku pozitivní hodnotu. Je výrazem jejich síly, nezávislosti na společenských konvencích a představách o kráse. Vagíny v podobě autonomních bytostí se vzpírají zpředmětnění a nechtějí být pouhým zdrojem mužské slasti nebo orgánem spojeným s reprodukcí. Zároveň obrazy odkazují k oslavě vulvy coby zdroje ženské erotické energie a s ní spojené spirituality. Představují pro Lukáčovou způsob, jak vymanit ženskou sexualitu a sexualitu obecně z režimu falocentrické logiky, v níž je vše nahlíženo z pozice muže a mužská anatomie a zkušenost se světem je považována za normu.

Ženská těla jsou podřizována patriarchální moci, ať už se jedná o sexuální násilí, které příliš často uniká pozornosti a zůstává bez trestu, případy nucené sterilizace nebo zavádění restriktivních protipotratových zákonů, znemožňující ženám rozhodovat se o tom, co se s jejich těly děje. Do stejné kategorie spadají i transfobní a homofobní kampaně, podpořené v mnohých zemích diskriminační legislativou. Nejde tedy jen o gesto oslavy ženské sexuality, ale i vyjádření podpory polským demonstrantkám nebo aktivistkám bojujícím za práva sexuálních menšin. Výstava připomíná i stále aktuální kauzu Julie Tsvetkovové, které momentálně hrozí až šest let vězení za provozování stránky na sociálních sítích, kde publikovala stylizovaná zobrazení vagín.

I to je důvodem, proč výstava patří do veřejného prostoru. Je výrazem politického ženského sebeurčení a manifestací přístupu, v němž už vagína nebude zdrojem pohoršení a studu, ale hrdosti a rozkoše.

O autorce:

Marie Lukáčová je malířka, režisérka, animátorka, raperka a spoluzakladatelka feministické skupiny Čtvrtá vlna. Studovala malbu na FAVU a v ateliéru supermédií na pražské VŠUP. V roce 2019 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Působí jako pedagožka v Centru audiovizuálních studií na FAMU.

Kurátorky výstavy: Zuzana Štefková, Lenka Kukurová

Rozhovor UMA audioguide s autorkou: https://soundcloud.com/uma-you-make-art/artwall-gallery-vagina-fantasy-marie-lukacova

Rozhovor k výstavé o nahotě vo veřejném prostoru: https://fb.watch/5MODw4g_qD/

Rozhovor k výstavě "Vagina: Sny a tabu": https://fb.watch/5MOGOtBEF1/

foto výstavy na Artwall: Martin Micka