Třicet let po Sametové revoluci zůstává ochrana životního prostředí stále na okraji zájmu české politické reprezentace. Přitom to byl jeden z klíčových požadavků, který vedle demokracie a dodržování lidských práv poháněl touhu po změně v roce 1989. Dnes, stejně jako v Listopadu 89, usilují o změnu přístupu k životnímu prostředí zvláště mladí lidé.

Výstava Klima revoluce v galerii Artwall, stejně jako širší výběr fotografií Petra Zewlakka Vrabce prezentovaný v prostorách Národní technické knihovny, připomínají některé občanské aktivity a hnutí, která vstupují na pomyslné barikády klimatické revoluce. Fotografie dokumentují nenásilné akce sdružení Limity jsme my, Fridays For Future, Ende Gelände, Extinction Rebelion nebo mapují podoby občanské neposlušnosti zaměřené proti politice stavící zisk jednotlivců nad klimatickou a sociální spravedlnost.

Petr Zewlakk Vrabec je aktivistický fotograf, který už několik let dokumentuje klimatické protesty v České republice i v Německu. Účastní se nenásilných protestů a svým objektivem zaznamenává akce z bezprostřední blízkosti. Jeho fotografie zobrazují nejen odhodlání protestujících, ale často i nepřiměřené policejní násilí.

Kurátorky Lenka Kukurová a Zuzana Štefková se k projektu vyjadřují následovně: „Výstava Petra Zewlakka Vrabce ukazuje paralely současného klimatického aktivismu se studentským hnutím v roce 1989, které odstartovalo Sametovou revoluci. Stejně jako tehdy se i dnes mladí lidé střetávají s mocí, která neváhá použít násilí, aby umlčela kritiku.“

Závěry Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu publikované letos v září zdůrazňují, že dopady vypouštění skleníkových plynů jsou větší a přicházejí rychleji, než vědci dosud předpokládali. Nacházíme se v situaci, v níž naše současná nečinnost nutně povede ke globální klimatické katastrofě. Tomu odpovídá rozmach celoplanetárního ekologického hnutí požadujícího adekvátní reakce ze strany mocných. Je-li dnes nějaké téma globálně revoluční, pak je jím bezesporu klimatická krize.

Přesto mnoho politiků hrozby globálního oteplování bagatelizuje a vyžívá se v pohrdlivých výrocích na adresu klimatických aktivistů. Dochází rovněž k násilnému potlačování projevů občanské neposlušnosti s pomocí represivních složek. Dokumentární fotografie stejně jako v Listopadu 89 však přináší svědectví o morální síle nenásilného odporu.

Kurátorky výstavy: Lenka Kukurová, Zuzana Štefková

fotografie autora: https://a2larm.cz/bio/petr-zewlak-vrabec/

Výstava je pořádána ve spolupráci s Limity jsme my.

Projekt probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.

Text k výstavě od Radka Kubaly z Limity jsme my:

Příští (sametová) revoluce bude proti fosilním palivům

Před třiceti lety se lidé vzepřeli proti utlačující moci komunistického režimu, aby získali svobodu a lidská práva. Rozhodli se nadále neposlouchat příkazů vládnoucí strany a stávajících zákonů a postavili se na odpor. Byli neposlušní a proto jim byly odpovědí obušky a policejní represe. Přesto legitimní odpor lidí vůči minulému režimu zesílil do té míry, že jej nebylo možné ignorovat. Režim padl a s nástupem demokracie lidé získali svá práva. Mezi ně patří mimo jiné i právo na příznivé životní prostředí a budoucnost, jak je napsáno v Listině základních práv a svobod.

Klimatická krize způsobená zejména těžbou a spalováním fosilních paliv je hlubokým systémovým problémem. Ničí životní podmínky pro většinu lidí na planetě, prohlubuje chudobu a krade budoucnost mladým. Klimatické hnutí upozorňuje na to, že ačkoliv na těžbě a spalování uhlí, ropy a plynu vydělává hrstka boháčů, změny klimatu dopadají nejvíce na chudé, zejména z globálního jihu. I v České republice jdou miliardy na konta Daniela Křetínského nebo Pavla Tykače, zatímco sucho způsobuje problémy zemědělcům a výsledkem je zvedání ceny základních potravin. V zemích globálního Jihu jsou tyto změny zničující.

Po celém světě miliony lidí zvedají hlas na ochranu planety, aby změnili kurz, který nás v současnosti žene do propasti. V pátky místo školy stávkují, okupují ulice měst, pořádají kreativní happeningy, blokují uhelnou infrastrukturu. Stejně jako před třiceti lety lidé v Československu i oni jsou neposlušní. Společně vytvářejí alternativy k systému založenému na zničující těžbě nerostných surovin, spalování fosilních paliv a bezbřehém konzumu.

Fotografie Petra Zewlakka Vrabce ukazují lidi, kteří se neváhají postavit největší výzvě 21. století. Jsou to lidé, kteří se nebojí přijmout ránu obuškem, aby chránili budoucnost lidstva před uhlobarony a majiteli ropných korporací. Požadují rychlý konec těžby a spalování uhlí, změny v dopravě, zemědělství a spravedlnost pro lidi, kteří již dnes čelí dopadům klimatické krize. Jasně a nahlas křičí to, co vědci z celého světa už říkají desítky let. Že bez systémové změny se nevyhneme zkáze.

Stejně jako před třiceti lety i nyní musíme stát bok po boku. Přidejte se, protože pouze společná síla lidí může porazit obrovskou moc peněz. Organizujme se a postavme se proti zkáze. Příští (sametová) revoluce bude proti fosilním palivům a za klimatickou spravedlnost.

Radek Kubala
Hnutí Limity jsme my

foto výstavy na Artwall: Martin Micka